Noční můra 1.část

3. března 2012 v 18:38 | Katherine |  Povídky

Připravila jsem si pro vás dvoudílnou povídku.Nejdříve jsem si myslela že to bude jenom jedno dílna ale byla by moc dlouhá tak jsem to rozdělila,pěkné čtení Katarina.



NOČNÍ MŮRA
Jmenuji se Amanda a vůbec se mi to jméno nelíbí,právě že to je už pro mě noční můra ale ne ta pravá.Nevím jestli je to noční můra nebo jenom sen,ale vím že to je strašidelné.Budu vám o tom vyprávět.Asi si myslíte že když obyčejná holka bydlí vedle lesa tak že je to fajn ale není!Bydlíme v malé,tajemné vesničce na severu Anglie.Jednoho rána jak jsem se zbudila připadalo mi to jako ostatní den,ale nebyl tak obyčejný jako každý den.Převlekla jsem se do starých riflích a do mikiny.Jak jsem vyšla z domu tak jsem viděla na kytkách ranní rosu,ptáčci se prozpěvovaly a byly krásné modré obláčky.Vyšla jsem za naší bránu a rychle jsem utíkala za svojí kamarádkou Lindou.Jak jsem přišla na jejích pozemek,viděla jsem,jak na terase se někdo houpe v houpacím křesle.Byla to od Lindy její babička,byla už docela stará,myslim že už měla přes 80 let.Nikdy jsem se na to nechtěla zeptat Lindy,protože vím jak je na taková téma citlivá a abych se zeptala, já tak na to nemám odvahu.Rychle jsem se rozeběhla a už jsem chtěla vykřiknout ale až pak jsem zjistila že od Lindy babička spí.Pomalu jsme našlapovala na špičky po schodech ale pak jsem slyšela od někoho hlas "Já nespím",strašně jsem se lekla "Dobrý den paní Johnsnová".Paní Johnsnová se jenom usmála a řekla tím svým stařeckým hláskem "Říkej mi Estel",já jsem se taky usmála a kývla.Pak mě paní Johnsnová pozvala domů a já jsem rychle vyběhla schody a zamířila jsem rovnou do Lindineho pokoje.Byla trochu překvapená "Babi tě pozvala, nebo si kolem ni potichu prošla a pak jsi vklouzla do našeho domu?".Chvíli jsem na ni zírala až pak se najednou popadala smíchy za břicho a vykřikla "Zase si na to skočila"já jsem jenom kývla a pak jsem se i já rozesmála.Linda se rychle oblékla a spěchaly jsme dolů.Tam nás ale od Lindy babička zastavila "Kam jdete holky?" rychle jsme přemýšlely co si vymyslíme až na konec Linda něco plácla "Mi jdeme se kouknout na koně".Estel jenom vytáhla obočí a koukla se na mě a protože já neumím lhát a hned se červenám tak jsem prostě musela říct pravdu "Mi jdeme do toho tajného lesa".Jenom jsem sklopila hlavu a vyčítala jsem si to,Linda jenom se koukla na Estel a ta zase na mě.A pak to začalo "Holky já vás tam prostě nemůžu pustit,je to nebezpečné",Linda jenom vykřikla "Jak to můžeš vědět,když jsi tam ani jednou nebyla".Estel se jenom zatvářila jako kdyby ji tam něco táhlo "Já jsem vám asi nikdy nevyprávěla to co jsem tam zažila viďte?",mi jsme jenom zavrtěli hlavou a obě dvě jsme řekly jak na povel "Ne".V tom lese se hodně věcí odehrávalo,ale když vám to budu vyprávět určitě vás to nebude zajímat".Já a Linda jsme se na sebe koukly a přímo jsme prosily aby nám to Estel mohla vyprávět,jenom přikývla a řekla"Nejdříve si uděláme čaj".Já jsme z radostí přikývla a Estel postavila vodu na čaj.Jak jsme pily ten čaj byl trochu zajímaví,zeptala jsem se Estel co to je za čaj ale ona jenom odpověděla,že to je léčivá bylina.Pak jsme si sedly a začala vyprávěla "V roce 1957 se staly různé události ale jenom jedna věc se nemohla zapomenout.V tom roce mi bylo 25 let,byla jsem mladá a nikdy jsem tomu nemohla uvěřit ale byla to pravda.Tahle vesnička byla strašně elegantní,a nebyl to jen tak obyčejný den.Nejdříve jsme slavily narozeniny od paní Fellové a pak to začalo.Už se dříve psalo v novinách že byli různé útoky ve vesnici nebo mrtvá těla nalezená v lese.Když jsme šly jenom na trhy všichni se bavily o našém lese,lidé mu daly přezdívku "Tajemný les".Jak jsme skončily z oslavou u paní Fellové,všichni jsme se zvedly a každý šel po své cestě zpátky domů.Ale nejdříve nám paní Fellová každému přistrčila talířek z porcelánu a na něm byl kousek jejího dortíku.Ale abychom neměly nějaké problémy,tak moje maminka dala ten dortík na náš talířek a poprosila mě abych ho odnesla.Paní Fellová nebydlela daleko tak jsem vzala talířek a odkráčela jsme do domu ze kterého jsme před chvíli odcházeli.Zvonila jsme asi pět minut ale nikdo mi neotevřel,už jsme to chtěla vzdát ale až pak jsem slyšela křik z lesa.Odběhla jsem tam tedy,sice mi několikrát maminka řekla abych tam nikdy sama nechodila,ale když jsem slyšela ten křik,byl mi známi.Šla jsme rovnou cestičkou a pořád jsem se dívala za sebe,pak jsem ale otočila hlavu na druhou stranu a tam jsem viděla ležet něčí tělo.Chtěla jsem utéct ale pořád mě to tam táhlo.Přistoupila jsme tedy blíž a viděla jsem jenom jak něčí tělo je opřeno o jednu starou studnu.Přišla jsem úplně blíž a už jsem ji viděl do obličeje,byla to paní Fellová.Měla celé tělo od modřin a na krku otisky zubu.Nemohla jsem tomu uvěřit,přece tu vážně neutočí upír.Rychle jsem se zvedla a běžela jsem to říct mamince,ta se rychle oblíkla to svého černého ponča a rychle jsme běžely do lesa.Ale jak jsme přišly nikdo tam nebyl,ani žádné stopy od krve,prostě nic.Je fakt že paní Fellová se už nikdy neukázala ale všichni z vesnice říkaly že prý se odstěhovala pryč za svou vnučkou.Ale nikdy jsem tomu nevěřila,maminka se na mě zlobila že lžu a taky jsme se kvůli toho odstěhovali.A to je konec".Já a Linda jsme zůstaly z otevřenou pusou a civěly jsme na sebe.Estel nám řekla ať to nikomu neříkáme.Ale pořád mě vrtalo hlavou jestli to byl ten upír nebo ne,jak Linda pomohla Estel do postele,tak jsme si o tom povídaly a chtěly jsme vědět pravdu.Nemohly jsme odolat a zamířily jsme to toho lesa.Měla jsme trochu strach ale řekla jsem si že když je dopoledne tak se nám nic nestane.Ale najednou se na obloze vynořily bouřkové mraky,chtěla jsem se otočit a jít domů ale Linda to nevzdala "Přece to teďka nezdáme,už jsme tak blízko".Přikývla jsme a šly jsme dál,když jsme už narazily na tu starou studnuTeďka jsem už vážně měla strach,najednou začalo pršet a byla bouřka...Konec prvního dílu

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama