Březen 2012

Sníh

31. března 2012 v 19:35 | Katherine |  Upozornění

Ááá přišla k nám zase zima.Ne dělám si srandu,ale vážně u nás kolem 19:00 hod. začal poletovat sníh.Nejdříve byl strašný vítr,pak začalo pršet a padat kroupy a na konec začalo sněžit.Ale nebojte ještě to není Ladovská zima. No doufejme že se ráno změní a bude zase slunečno.

Helena

31. března 2012 v 19:29 | Katherine |  Serály a Filmy DOPORUČUJI !!!!!!!!

Ahoj ve středu 21.3 byla na Nově premiera nového sitcomu Helena.Chtěla bych se zeptat jak se Vám to líbilo?Mně se to moc líbilo.Je to jako když daly premieru Comebacku.Bylo to vtipné a zábavné,a já si myslím že bude mýt úspěšnou diváky.Druhý díl jsem sice zaspala ale doufám že to muselo být super.No nic budu si ho muset stáhnout.Už se ale nemůžu dočkat na třetí díl.Přeji Vám hezký den Katarina.
PS:Následuje pár obrázku

Noční můra 2.část

18. března 2012 v 10:58 | Katherine

Tak a tady je poslední část Noční můry.Hezké čtení Vám přeji Katarina

NOČNÍ MŮRA 2.ČÁST

Otočila jsem se zpátky abych viděla že je Linda v pořádku ale nikdo tam nebyl začala jsem po celém lese řvát "Lindo,kde jsi?Lindo ozvy se ".Ale vůbec se neozvala začala jsem panikařit ale to mi vůbec nepomohlo,vzdálila jsem se trochu od studny abych mohla projít celý les.Po několik minut jsem se vrátila zpátky ke studně abych se ujistila jestli se náhodou Linda nevrátila ale nikdo tam nebyl.Šla jsme tedy dál k jednomu jezírku a tam jsem spatřila mladou dívku která sedí u jezírka a brečí.Šla jsem k ní blíž abych ji viděla do tváře a byla to ona.Byla to Linda,měla mokré oblečení a byla celá z mrzla "Lindo,je ti dobře?".Vůbec neodpovídala a myslela jsem že si zase ze mě dělá srandu,tak jsem se otočila a šla jsem rovnou cestou domů.Šla jsem a u toho jsem se dívala do země až pak jsem slyšela něčí našlapování.Koukla jsem se do zadu ale tam nikdo,oddychla jsem a otočila jsem se zpátky do předu až…Jsem spatřila Lindu naproti mně,jak se mi dívá hluboce do očí a u toho brečí.Nevěděla jsem co sní je "Lindo,celá se třepeš",koukla se na mě a pak zamířila dolů "Je mi dobře,ale tohle se nemělo stát".Tohle si pořád mumlala pod nosem,chtěla jsem ji pomoc ale nevěděla jsem jak ji mám pomoc? Pak jsem se ale znova na ní koukla a začala se smát jak nějaký ďábel "Ještě jednou promiň,Sbohem Amando" a vtom mě chytla pod krk a žduchla mě tak že jsem se zastavila o strom.Zvedla mě tak že jsem se vůbec nedotýkala nohama země.Nevěděla jsem co to sní je ale věděla jsem že to není ta stará Linda.Nejdříve se mi dívala do očí a pak najednou hodila pohledem přímo na můj krk.Lekla jsem se co mi udělá až najednou se mi zahryzla do krku,cítila jsem jak upíři krev mi koluje žilou.Ale netrvalo to dlouho,pusu oddělala od mého krku a řekla "Jed".Připadalo mi to jako kdyby se dusila ale to jsem se už nikdy nedozvěděla,pak se jenom vypařila.Z lesa jsem rychle spěchala za Estel aby mi řekla co to bylo za bylinu,ale to jsem se už taky nikdy nedozvěděla.Jak jsem přišla na terasu Estel seděla ve svém křesel a na posledy se pohoupala.Jak jsem kní přišla už byla mrtvá.Nechápala jsem to,třeba to Estel věděla že Linda je upírem a chtěla mě jenom zachránit.Nikdy jsem se to nedozvěděla ale vím to že mě ta bylina zachránila.Vždycky jak vstanu nevím jestli o je jenom sen nebo noční můra ale vím že bych to nikdy nechtěla zažít.

Pomooc!!!

10. března 2012 v 18:46 | Katherine |  Upozornění
Ahoj mám pro vás takové malé zeptání.Jedna se o to jestli náhodou nedělá někdo design na blog?Byla bych moc moc ráda kdyby se mi někdo ozval.Kdyby náhodou někdo o někom věděl kdo by to zvládl,tak stačí napsat do komentářu email a já mu napíšu ohledně blogu.Předem moc děkuju Katarina

Obrázky UPÍRU

10. března 2012 v 12:41 | Katherine |  Nadpřirozené věci
Ahoj dneska jsem si pro vás přichystala obrázky mých oblíbených postav a to jsou UPÍŘI.Jasně možná že si řeknete že mám úplně dost,ale ve svém profilu píšu že jsem ve znamení střelce,takže jsem střelenec.No a právě když jsem střelenec tak jsem blázen do UPÍRU.

1.

2.

3.

4.

5.

Noční můra 1.část

3. března 2012 v 18:38 | Katherine |  Povídky

Připravila jsem si pro vás dvoudílnou povídku.Nejdříve jsem si myslela že to bude jenom jedno dílna ale byla by moc dlouhá tak jsem to rozdělila,pěkné čtení Katarina.



NOČNÍ MŮRA
Jmenuji se Amanda a vůbec se mi to jméno nelíbí,právě že to je už pro mě noční můra ale ne ta pravá.Nevím jestli je to noční můra nebo jenom sen,ale vím že to je strašidelné.Budu vám o tom vyprávět.Asi si myslíte že když obyčejná holka bydlí vedle lesa tak že je to fajn ale není!Bydlíme v malé,tajemné vesničce na severu Anglie.Jednoho rána jak jsem se zbudila připadalo mi to jako ostatní den,ale nebyl tak obyčejný jako každý den.Převlekla jsem se do starých riflích a do mikiny.Jak jsem vyšla z domu tak jsem viděla na kytkách ranní rosu,ptáčci se prozpěvovaly a byly krásné modré obláčky.Vyšla jsem za naší bránu a rychle jsem utíkala za svojí kamarádkou Lindou.Jak jsem přišla na jejích pozemek,viděla jsem,jak na terase se někdo houpe v houpacím křesle.Byla to od Lindy její babička,byla už docela stará,myslim že už měla přes 80 let.Nikdy jsem se na to nechtěla zeptat Lindy,protože vím jak je na taková téma citlivá a abych se zeptala, já tak na to nemám odvahu.Rychle jsem se rozeběhla a už jsem chtěla vykřiknout ale až pak jsem zjistila že od Lindy babička spí.Pomalu jsme našlapovala na špičky po schodech ale pak jsem slyšela od někoho hlas "Já nespím",strašně jsem se lekla "Dobrý den paní Johnsnová".Paní Johnsnová se jenom usmála a řekla tím svým stařeckým hláskem "Říkej mi Estel",já jsem se taky usmála a kývla.Pak mě paní Johnsnová pozvala domů a já jsem rychle vyběhla schody a zamířila jsem rovnou do Lindineho pokoje.Byla trochu překvapená "Babi tě pozvala, nebo si kolem ni potichu prošla a pak jsi vklouzla do našeho domu?".Chvíli jsem na ni zírala až pak se najednou popadala smíchy za břicho a vykřikla "Zase si na to skočila"já jsem jenom kývla a pak jsem se i já rozesmála.Linda se rychle oblékla a spěchaly jsme dolů.Tam nás ale od Lindy babička zastavila "Kam jdete holky?" rychle jsme přemýšlely co si vymyslíme až na konec Linda něco plácla "Mi jdeme se kouknout na koně".Estel jenom vytáhla obočí a koukla se na mě a protože já neumím lhát a hned se červenám tak jsem prostě musela říct pravdu "Mi jdeme do toho tajného lesa".Jenom jsem sklopila hlavu a vyčítala jsem si to,Linda jenom se koukla na Estel a ta zase na mě.A pak to začalo "Holky já vás tam prostě nemůžu pustit,je to nebezpečné",Linda jenom vykřikla "Jak to můžeš vědět,když jsi tam ani jednou nebyla".Estel se jenom zatvářila jako kdyby ji tam něco táhlo "Já jsem vám asi nikdy nevyprávěla to co jsem tam zažila viďte?",mi jsme jenom zavrtěli hlavou a obě dvě jsme řekly jak na povel "Ne".V tom lese se hodně věcí odehrávalo,ale když vám to budu vyprávět určitě vás to nebude zajímat".Já a Linda jsme se na sebe koukly a přímo jsme prosily aby nám to Estel mohla vyprávět,jenom přikývla a řekla"Nejdříve si uděláme čaj".Já jsme z radostí přikývla a Estel postavila vodu na čaj.Jak jsme pily ten čaj byl trochu zajímaví,zeptala jsem se Estel co to je za čaj ale ona jenom odpověděla,že to je léčivá bylina.Pak jsme si sedly a začala vyprávěla "V roce 1957 se staly různé události ale jenom jedna věc se nemohla zapomenout.V tom roce mi bylo 25 let,byla jsem mladá a nikdy jsem tomu nemohla uvěřit ale byla to pravda.Tahle vesnička byla strašně elegantní,a nebyl to jen tak obyčejný den.Nejdříve jsme slavily narozeniny od paní Fellové a pak to začalo.Už se dříve psalo v novinách že byli různé útoky ve vesnici nebo mrtvá těla nalezená v lese.Když jsme šly jenom na trhy všichni se bavily o našém lese,lidé mu daly přezdívku "Tajemný les".Jak jsme skončily z oslavou u paní Fellové,všichni jsme se zvedly a každý šel po své cestě zpátky domů.Ale nejdříve nám paní Fellová každému přistrčila talířek z porcelánu a na něm byl kousek jejího dortíku.Ale abychom neměly nějaké problémy,tak moje maminka dala ten dortík na náš talířek a poprosila mě abych ho odnesla.Paní Fellová nebydlela daleko tak jsem vzala talířek a odkráčela jsme do domu ze kterého jsme před chvíli odcházeli.Zvonila jsme asi pět minut ale nikdo mi neotevřel,už jsme to chtěla vzdát ale až pak jsem slyšela křik z lesa.Odběhla jsem tam tedy,sice mi několikrát maminka řekla abych tam nikdy sama nechodila,ale když jsem slyšela ten křik,byl mi známi.Šla jsme rovnou cestičkou a pořád jsem se dívala za sebe,pak jsem ale otočila hlavu na druhou stranu a tam jsem viděla ležet něčí tělo.Chtěla jsem utéct ale pořád mě to tam táhlo.Přistoupila jsme tedy blíž a viděla jsem jenom jak něčí tělo je opřeno o jednu starou studnu.Přišla jsem úplně blíž a už jsem ji viděl do obličeje,byla to paní Fellová.Měla celé tělo od modřin a na krku otisky zubu.Nemohla jsem tomu uvěřit,přece tu vážně neutočí upír.Rychle jsem se zvedla a běžela jsem to říct mamince,ta se rychle oblíkla to svého černého ponča a rychle jsme běžely do lesa.Ale jak jsme přišly nikdo tam nebyl,ani žádné stopy od krve,prostě nic.Je fakt že paní Fellová se už nikdy neukázala ale všichni z vesnice říkaly že prý se odstěhovala pryč za svou vnučkou.Ale nikdy jsem tomu nevěřila,maminka se na mě zlobila že lžu a taky jsme se kvůli toho odstěhovali.A to je konec".Já a Linda jsme zůstaly z otevřenou pusou a civěly jsme na sebe.Estel nám řekla ať to nikomu neříkáme.Ale pořád mě vrtalo hlavou jestli to byl ten upír nebo ne,jak Linda pomohla Estel do postele,tak jsme si o tom povídaly a chtěly jsme vědět pravdu.Nemohly jsme odolat a zamířily jsme to toho lesa.Měla jsme trochu strach ale řekla jsem si že když je dopoledne tak se nám nic nestane.Ale najednou se na obloze vynořily bouřkové mraky,chtěla jsem se otočit a jít domů ale Linda to nevzdala "Přece to teďka nezdáme,už jsme tak blízko".Přikývla jsme a šly jsme dál,když jsme už narazily na tu starou studnuTeďka jsem už vážně měla strach,najednou začalo pršet a byla bouřka...Konec prvního dílu


Tanec nebo Láska 5.kapitola

1. března 2012 v 20:07 | Katherine |  Tanec nebo Láska (Příběhy)
Tanec nebo Láska - 5.kapitola

Pár těch diářu jsem si vyfotila a myslela jsem že si jeden ještě dneska vyberu, ale najednou ke mně přistoupila ta prodavačka co mi ukázala všechny ty úžasné diáře "Zlatíčko už budeš muset jít, my už totiž zavíráme". Jenom jsem přikývla a řekla "Na shledanou". Jsem jenom odpověděla a vyšla jsem ven. V duchu jsem si řekla, že ta prodavačka asi neměla vnoučata když mě tak oslovila. Už se stmívalo a já jsem chodila těma nejtemnějšími uličkami. Neměla jsem moc strach, až pak na ulici nebyl ani živáček. Pak jsem ale slyšela nějaké kroky, nechtěla jsem tak rychle panikařit, ale nic jsem nemohla dělat. Zrychlila jsem v kroku, jenže jsem zjistila že i ta osoba zrychlila tak jsem tak zpanikařila že jsem se rozběhla a přála jsem si abych už byla doma.Běžela jsem a u toho jsem se dívala do zadu na tu osobu.Ale pak jsem jenom viděla jak jsem zakopla o kachličku a spadla jsem na kolena. Ale rychle jsem se zvedla a běžela jsem dál. Už mi zbývala jenom jedna cesta a už jsem byla doma. Rychle jsem zalezla za branku, zamknula jsem ji a dívala jsem se, jestli náhodou ta osoba nebude na ulici. Ale na ulici nebyla ani jedna živá dušička. Přišla jsem domů a taťka seděl na gauči a četl si noviny, Ema byla v pokoji a mamka na mě z kuchyně vykřikla ,,Přišla jsi akorát, je večeře!". Myslela jsem, že bude na mě naštvaná, že jsem přišla pozdě domů, ale nic. Tak jsem zamířila do obýváku abych se ujistila kolik je hodin, ale teprve bylo 17:30 hod. Na chvíli jsem dávala pozornost televizi, ale pak zase mamka řekla ať jdeme jíst, ale to byla fakt ta poslední věc na kterou bych chtěla myslet. Přišla jsem tedy do kuchyně a mamce jsem řekla že teďka nemám hlad, že jsi to vezmu poději. Mamka jenom přikývla "Fajn. Večeři budeš mít v kuchyni na stole a řekni Emě, ať už jde dolů". Taky jsme jenom přikývla a běžela jsem po schodech nahoru. Zaklepala jsem na dveře a otevřela jsem je. Ema ležela na posteli a četla si,,Je večeře, máš jít dolů", ale Ema jenom zavrčela "Hm, fajn a co mám udělat? Zvednout se a jak na povel jít dolů?!" Byla jsem na ni strašně naštvaná, doslova mi pila krev, vykřikla jsem na ni tak, že málem spadla z postele "Můžeš mi říct co jsem ti tak strašného provedla, ty si naštvaná jenom kvůli toho že jsem ti řekla pravdu? To teda nechápu tak jestli ti to udělá radost, tak nikam nepojedu!". Abych pravdu řekla tak jsem měla na slzy v očích. Ema seděla z otevřenou pusou a asi jsme dost nahlas zařvala protože se mamka ozvala,,Je tam nahoře všechno v pohodě?". Rychle jsme vykřikla že je všechno jak má být. Ema se na mě koukla jenom svým vražedným pohledem a zamířila přímo dolů do kuchyně. Hned jsem šla do svého pokoje a protože se mi nechtělo jít přes chodbu,rozhodla jsem se že půjdu koupelnou (Každá z nás má jedny dveře v pokoji,když se otevřou je tam koupelna.Vlastně máme společnou koupelnu). Přišla jsem do svého pokoje, hodila jsem tašku na zem a převlekla jsem se. Vlasy jsem si stáhla do copku.Vytáhla jsem si mobil a znovu jsem si projížděla fotky z obchodu, kde byli ty úžasné diáře. Pořád jsem nevěděla jaký jsi mám vybrat. Ale už jsme nechtěla přemýšlet, hlavně ne dneska. Zvedla jsem se a zamířila jsem rovnou do tašky. Vytáhla jsem si mobil a zkusila jsem zavolat Týně, ta ale měla záznamník, nechala jsem ji tedy vzkaz "Prosím až si to přečteš tak prosím zavolej mi a za ten dnešek se moc omlouvám, nechápu co se to dneska semnou stalo.". Položila jsme mobil na stůl a zamířila jsem zpět do koupelny. Osprchovala jsme se, převlekla se, vyčistila si zuby a zamířila dolů, do obýváku,abych mohla našim ohlásit, že jdu spát. Mamka na mě zírala a řekla jestli náhodou nejsem nemocná, protože skoro pořád chodím spát v deset hodin, ale dneska bylo teprve devět hodin? A to nebylo u mě zvykem. Odešla jsem rovnou do pokoje, koukla jsme se na mobil a ulehla jsem ke spánku.Už jsme zavírala oči, ale vtom mi zavrčel mobil. Na displeji bylo napsáno: Týna. Jak jsme to dočetla, tak jsem to rovnou vzala. Z Týnou jsme se bavily až do deseti hodin, takže dobrá zpráva byla že nejsem nemocná. J. a ta druhá že se vůbec nezlobí a že to chápe. Bavily jsme se jenom o škole a ….
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ